Nový Zeland - historie

První osídlení Nového Zelandu se předpokládá kolem roku 1000 n.l. a to Maori původem z Polynésie. Osídlení probíhalo postupně a pravděpodobně od jihu na sever. Maorský název Nového Zelandu je Aotearoa což znamená "Země dlouhého bílého oblaku".
Prvním evropanem, který navštívil Nový Zeland byl pravděpodobně roku 1642 Holanďan Abel Janszoon van Tasman. Zemi dává jméno Staaten Landt a až v roce 1665 se poprvé hovoří o Nieuw Zeeland podle holandské provincie Zeeland.
Roku 1770 britský Kapitán James Cook obeplouvá ostrovy a zakresluje je do mapy a "Nový Zéland" vyhlašuje jako území britské koruny.
Roku 1772 další námořní kapitán tentokrát francouzskýMarion du Fresne připlul k Novému Zélandu a prohlásil území za državu Ludvíka XV. s názvem France Australe - "Jižní Francie".
Uvedené formální zabrání však ruší roku 1814 anglikánský misionář Samuel Marsden, který připlul ze Sydney a na Nový Zéland přiváží dobytek, sazenice a rovněž šíří mezi Maory řesťanství. První evropské osady vznikají zanedlouho. Proti těm se však začali bránit původní obyvatelé, kteří vyhlašují r 1835 "Deklaraci nezávislosti " podepsanou náčelníky kmenů severního ostrova a další smlouvu r 1840, kterou podepsala většina náčelníků v níž postupují mezinárodní suverenitu britům. Za to získávají Maoři garance vlastnictví půdy a statut občana Británie. 1852 získává území autonomní status. Nicméně původní dohody jsou porušovány novými přistěhovalci a dochází k válkám o půdu, kde většinou prohrávají Maorové.
N.Z. se zúčastňuje 1. světové války, především masakrů v Gallipoli. V 2. světové válce opět bojuje na straně spojenců. 1947 se Nový Zeland stává oficiálně nezávislým.